Pozornost občanů by se měla obrátit ke skutečně závažnému problému, a to že vedení obce nebylo schopno rychle zareagovat a informovat včas a řádně obyvatele o stavu životního prostředí. Umělo by to, kdyby se do vody dostaly fekální bakterie? Nebo kdyby byl zaznamenán únik jedovatých látek do ovzduší? Existují krizové plány? Seznamy, kam v případě environmentální katastrofy zatelefonovat, aby byli uchráněni občané, především ti nejmenší? To je největší problém této kauzy.

Pro snížení obsahu dusičnanů se nabízejí dvě řešení. Jedním je napojením obce na Kárané – nejkvalitnější zdroj vody v okolí. To by ovšem znamenalo jednorázovou investici do potrubí a závislost Lysé na dodavateli i s finančními důsledky. Druhým řešením je prohloubit stávající zdroj vody (ten, který obsahuje nadlimitní množství dusičnanů) nebo vyvrtat nový hluboký vrt. To by byla jednorázová investice. Jedinou nevýhodou je, že není zaručeno, že se napoprvé podaří trefit do zdroje čisté vody z Jizery.

Zásadně nedoporučuji jakékoli filtrace vody, ani její části. Proces filtrace je zbytečně složitý, kromě jednorázové investice na pořízení filtračního zařízení s sebou nese setrvalé finanční náklady. Na jedné straně vah je Lysá n/L, obklopená zdroji dobré vody, a na straně druhé náročná technologie, která klade na obsluhu zařízení vysoké nároky – finanční, technologické a personální. Filtry či membrány filtrů se musí v pravidelných intervalech měnit, kupovat nové. Pokud není o filtry řádně pečováno, množí se na nich bakterie, které mohou být více nebezpečné než dusičnany. Kdo zaručí, že nedojde k osobnímu pochybení obsluhy? Náklady a rizika jsou neúměrná přínosům.

PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D.
vedoucí Centra environmentálního vzdělávání a výchovy
Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

Článek vznikl z podnětu KDU-ČSL Lysá nad Labem. 
O vodě budeme mluvit i 4. 2. v restauraci U Krále Václava (18 hodin). 

Nezkrácenou verzi článku si můžete přečíst zde (PDF).