V Lysé žijete s rodinou už šestnáct let. Máte čtyři dcery. Všechny se už narodily tady?

Ano. Po dokončení studií na matfyzu (MFF UK) jsme s manželkou bydleli v Praze, ale věděli jsme, že s dětmi v Praze bydlet nechceme. Protože jsme s manželkou oba z východních Čech a oba z nádražáckých rodin, hledali jsme po trati od Prahy směrem na východ. Hledali jsme v Čelákovicích, v Milovicích, ale ani jedno z těch měst nás neoslovilo. A pak jsme se přijeli podívat do Lysé. Byla tady plná obslužnost, školy, lékaři… a navíc se nám tu moc líbilo. Tak jsme tu zakotvili.

Za tu dobu, co v Lysé žijete, změnila se nějak Lysá?

Velmi málo. V tom je právě ten ohromný rozdíl oproti Milovicím a Čelákovicím, které obojí udělaly ohromný skok k lepšímu. V Lysé se změnilo jen pár drobných věcí. Stále se jen mluví o obchvatu, kulturním sále, domovu pro seniory, špatném školním stravování, prašnosti, nekvalitním úklidu města atd. Zajímavé je, že moje rodné město Králíky, které jsou s pouhými 4500 obyvateli poloviční než Lysá (ale stejné správní centrum), má vlastní koupaliště, kulturní dům, školní kuchyň s jídelnou, technické služby. Občanskou vybavenost má tedy větší než Lysá. Je dobré vidět, že to jde.

Když se Lysá nezměnila, změnili jste se za těch šestnáct let nějak vy?

O šestnáct let jsme zestárli, máme čtyři děti. Víc jak polovinu doby, co tu žijeme, jsme bydleli v paneláku, který se nám v době, kdy jsem byl předseda společenství vlastníků, podařilo kompletně opravit. Pak jsme koupili dům v Litoli a zrekonstruovali ho. Když jsme se přestěhovali, založili jsme dětský oddíl Royal Rangers. Takže určitě jsme se za těch šestnáct let výrazně změnili.

Ten oddíl mě zajímá, ten ale není v Lysé, že?

Ten je v Nymburce. Založili jsme ho s manželkou před šesti lety. Po třech letech fungování jsme oddělili milovickou část, takže dnes funguje Royal Rangers samostatně v Nymburce i v Milovicích. No a zdá se, že je čas pustit se do další práce.

Jak jste se k Royal Rangers dostali? Jak to vzniklo?

Prozaicky. My i spousta lidí kolem nás měla malé děti a chtěli jsme dělat něco pro ně. Jedna z našich známých dojížděla dělat vedoucí Royal Rangers do Prahy a říkala, že bychom tohle mohli založit i pro nás a pro naše děti. Na začátku mě vůbec nenapadlo, že povedu dětský oddíl. Jen po mně chtěli, abych jel na speciální čtyřdenní akci, abych získal certifikaci, potřebnou k založení oddílu. Nakonec jsem se však stal velitelem naší přední hlídky a vůbec toho nelituji. Práce s dospívajícími a pro děti mě osobně ohromně obohacuje.

Někteří lidé nevědí, co to Royal Rangers je. Dá se říct, že to je něco jako skaut?

Ano, dá se říct, že to je křesťanský skauting. Organizace vznikla v 60. letech v Americe v reakci na dětské gangy, které se potulovaly po ulicích. Byl to pokus o práci s nimi. Postupně přišli Royal Rangers do Evropy a od roku 1992 fungují i v Čechách. Aktuálně tu máme přes 1500 členů ve více než 50 oddílech.

Takže je to nabídka pro děti, jak smysluplně trávit volný čas… Co všechno se u vás naučí?

Soustředíme se na čtyři oblasti rozvoje dětí – tělesnou, duševní, duchovní a sociální. Učíme je skautským dovednostem, uzlování, tábornickým věcem, přespat pod širákem venku. Mnoho času trávíme s dětmi v přírodě, kde provozujeme i náročnou turistiku. Hodně vedeme starší děti k tomu, aby se staraly o mladší. Máme smíšené oddíly, to znamená, že nám jde i o zdravé vztahy mezi klukama a holkama navzájem. To všechno se snažíme budovat na křesťanských hodnotách. Děti, které k nám chodí, nemusejí být věřící, ale základem jsou křesťanské pravdy a na nich stavíme.

Jak staré děti k vám chodí?

Máme tři věkové skupiny: 6–8 let, 9–11 let a 12–14 let. Například naše nejstarší dcera se už věnuje té prostřední skupině jako vedoucí.

Jak Karel Marek trávil volný čas jako kluk?

Já jsem ho trávil v ohromném množství kroužků. Chodil jsem do lyžařského oddílu, na fotbal, tenis, stolní tenis, do fotografického i modelářského kroužku, k hasičům, trápil se hrou na kytaru… V létě jsem s turistickým oddílem jezdil na stanové tábory.

Jaké jsou hlavní zásady, které se učí děti ve vašem oddílu? Řídíte se tím i v běžném životě?

Zlaté pravidlo Royalu je: „Ve všem dělám druhým to, co chci, aby oni dělali mně“. Tím je prolnuto všechno, co v Royal Rangers děláme.

Domnívám se, že když je někdo skaut, tak vždycky říká pravdu a dodrží, co slíbí.

Když chceme vést děti k nějakým hodnotám, tak se jimi sami musíme řídit. Pokud bychom dětem něco slíbili, a pak to neudělali, vedlo by to k ohromnému zklamání, takže víme, že to, co slíbíme, musíme udělat. Na druhé straně jsou také jasně daná pravidla pro děti, a když je nedodrží, vědí, že za to musí nést následky.

Mám pocit, že v dnešní společnosti to s tímhle přístupem může být v politice hodně těžké a není to zas až tak časté.

To je pravda. A proto můj postoj v politice je ta pravidla nikdy neopustit a začít přitahovat do politiky lidi, kteří mají podobný pohled jako já. Protože politiku nezmění jednotlivec, ale změní ji komunita. A pokud se komunita, která má tyto hodnoty, spojí (a na malém městě ta politika není nic mimo náš reálný život) a začne společně řešit, jak tady chceme mezi sebou žít a fungovat, tak to může ovlivnit.

Ale základem je skupina lidí, která s těmi hodnotami přichází. Já svoji roli vnímám jako toho, kdo propojuje lidi a dává vizi, abychom se posunuli.

Pracoval jste v manažerských pozicích, víte, jaké to je mít pod sebou desítky lidí. Dá se říct, že je to podobné jako řídit město?

Ano. Starosta má přinášet vizi pro město, spojovat lidi, zadávat práci jednotlivým odborům.

Jak to vlastně začalo? Kdy jste začal uvažovat, že vstoupíte do politiky?

O politiku jsem se vždycky zajímal, už jako dítě. Maminka se vždycky smála, že ze mě bude prezident. Postupně jsem sám sebe přistihl, že věnuji hodně času čtení zpráv a diskutování o politice, ale nikdy jsem se politice aktivně nevěnoval. Asi před pěti lety jsem se byl podívat na setkání KDU tady v Lysé a mluvil jsem s jejími členy. Tak začala moje komunální politika. Začali jsme v Lysé do politiky zapojovat mladé a nové lidi, trávili jsme mnoho času v diskuzích jak zlepšit situaci města. Po minulých volbách jsem se stal členem finančního výboru zastupitelstva města, kde jsem mohl nahlédnout, jak město funguje a co potřebuje.

V Lysé mě baví žít. Zároveň však mám pocit, že nám uniká příležitost k většímu rozvoji našeho města pro všechny generace. Rozvoji pro naše děti, aby se sem rády vracely. Rozvoji pro naše seniory, kterým tady chybí hlavně dostupné bydlení. Rozvoji městské infrastruktury pro nás všechny. Toto mě motivuje natolik, abych se to pokusil v letošních volbách změnit.