Takže když jsem se v roce 2012 přistěhoval z rodného domu v Praze do Lysé nad Labem, měl jsem radost, že v kraji, který se stane domovem mé rodině, mám nějaký ten kořen. Také z manželčina rodu žilo dříve v Lysé několik příbuzných.

 

Blízký je mi také nedaleký Brandýs nad Labem. Vystudoval jsem Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor učitelství Čj-Vv, což znamenalo, že se značná část mého studentského života odehrávala v Brandýse a Staré Boleslavi. Nicméně jsem pak učil jen dva roky – i když se mi to líbilo, začal jsem z existenčních důvodů pracovat v médiích jako redaktor. Posledních pár let se živím jako grafik a editor. 

 

Lysá se nám velmi zalíbila, když jsme sem jezdili za ženinými rodiči, kteří nás v přesídlení z Prahy o pět let předešli. Nyní tu tedy žijeme jako třígenerační rodina v domě se zahrádkou. Máme tři dcery (6, 4 a 2 roky) a další dítko by se mělo narodit v listopadu.

 

Co se nám na Lysé líbí? Město ne příliš malé, spíš větší, starobylé, s bohatou kulturní a historickou identitou, ale přitom mladé, v malebné krajině Polabí, s dobrou občanskou vybaveností… A hlavně – jezdí tudy tramvaj na Masaryčku, jak s nadsázkou říkám o vlakovém spojení Lysé s Prahou.

 

Během té krátké doby, co tu máme domov, jsme ovšem zjistili, že značná část těchto kladů „žije jen z podstaty“. Město není spravováno zrovna rozumně, s nějakou koncepcí a výhledem do budoucna. 

 

Na mnohé potřeby jeho obyvatel nebere samospráva ohled. Z mnoha úst jsem slyšel, že Lysá má řadu problémů, které se už příliš dlouho neřeší. Sám to mohu pozorovat. Je škoda to tak nechat. 

 

Mluvím a přemýšlím o tom s mnoha lidmi. Přitom jsme nalezli shodu v tom, že Lysá má potenciál ke zlepšení, k rozvoji. Nemyslím ovšem jen potenciál oněch zmíněných kladů, ale i potenciál v lidech, kteří zde žijí a jsou ochotni pro své bližní a pro své potomky něco udělat, tak jako ti, kdo tu žili a pracovali před námi.